Málokde v Africe bývá konflikt jen ryze etnický či jen ryze politický. Většinou jsou tyto konflikty spojeny. Příčinou této skutečnosti je, že když Evropa dělila Afriku z důvodů administrativních, málokdy ctila přirozené hranice a nehleděla na to, zda rozdělí kmeny příbuzné či nepřátelské (Evropa totiž nebrala Afričany vážně a nepočítala s nimi). Výsledkem je, že hranicí jsou většinou odděleny spřátelené a příbuzné kmeny, zatímco v jednom celku jsou spojeny kmeny, které se vzájemně nenávidí. Určitý kmen má silného vůdce, který se chce dostat k moci a jakmile tuto moc získá, chce pozdvihnout pouze svůj kmen. Ostatní kmeny tak chtějí tohoto vůdce svrhnout. Z toho plyne, že boj mezi kmeny je jak etnického, tak politického charakteru.

Od roku 1945 proběhlo v Africe 9 konfliktů s více jak 1 000 mrtvými, přičemž ve velkých konfliktech od roku 1945 zahynulo 9 milionů lidí, z čehož bylo 8 milionů civilistů.

Jen několik málo států, v nichž nedocházelo ke konfliktům a palácovým převratům, má lepší životní úroven (např. Botswana, Kamerun, Gabon, Ghana, Keňa).

POSTMODERNÍ VÁLKA:
Většina válek 90. let 20. století byla válkami lokálními a vleklými. V zásadě byly prostorově omezené a většina z nich byla označována jako konflikty nízké intenzity. Válčící strany užívaly téměř výhradně metod nepravidelné války.

Co se týče nástrojů a metod postmoderního konfliktu, setkáváme se v posledním desetiletí se směsicí předmoderních postupů a rituálů (zabíjení chladnou zbraní, systematické znásilňování žen) a užíváním nejmodernějších zbraní a technologií (např. výkonná komunikační síť vytvořená na bázi mobilních telefonů somálskými gangy). Postmoderní válka kombinuje tradiční postupy guerilly s plošným terorem, jenž mnohdy přerůstá v organizovanou genocidu.